Cupcake Cup & also asi jsem teď blogerka

Takhle. Já už jsem blogerka dlouho a zvládla jsem v podstatě lifestyle, cestování i food blog (here and here), videa tam myslím taky tak tři, čtyři byly…takže zbývá co? Fashion a beauty? To bude – obávám se – slabší, na druhou stranu, možná je na blogové scéně prostor pro “comfort first – knoflíky never – legíny for life – jak se oblíct stejně do školy, do práce a na tábor”…? Uvidíme. Prvně se začnu česat. Baby steps.

V tuto chvíli ale zůstaneme u toho jídla, což? Jídlo je fajn. Jídlo je kámoš. Jídlo je tu pro tebe, když je potřeba se odměnit, když je potřeba zahánět chmury, když je duben, sobota a když se prostě nudíš. Říkala jsem si, že bych mohla sdílet tu svoji trošku ironickou cestu studentky magisterského studia k činnosti, na kterou s klidem stačil tříletej obor cukrář s výučním listem. A třeba sem občas hodím taky nějaký recepty? I když mám upřímně strach, že zjistíte, že je to všecko hroznej piece of cake (see what I did there) a že si to radši upečete sami, a já se nakonec tomu architektonickýmu osudu nevyhnu. Scary.

First things first ale! Co že jsem se tu do toho konečně pustila? Nevím. Možná stárnu a měknu. (Lol. Zcela očividně stárnu a přímo hmatatelně měknu, ale těžko říct, jestli je to důvod k blogování.) Každopádně tím, co mě dokopalo, je TŘETÍ CUPCAKE CUP BRNO! Říkám si, vole, jednou za rok opouštíš dům, tak aby to taky všichni věděli, žejo. Jinaks dost dobře mohla zůstat doma, neasi. Po facebookovým postu a instáčových stories (a pár marných face to face konverzacích, který jsou ale vyloženě zbytečný, protože ten outlet je nulovej, žejo. Řeknu to jednou, dozví se to jeden člověk, no jsme ve středověku nebo co.) nezbylo mi nic jinýho, než si vytvořit nějakou další komunikační platformu.

Takže Cupcake Cup! Že neznáte? A to jste brňáci? (haha, možná vlastně ne, že. nevadí.) Cupcake Cup je super akce. Pravda, nemám moc srovnání. Nemám žádný srovnání. Ale come on; čistě podle objektivního měřítka, kterým je množství konzumovaných cupcaků, to asi musí být super akce, ne? Pořádá ji Z ghetta blog, Verča, která se právě díky minulýmu ročníku stala dokonce mojí kamarádkou, a pořádá ji moc pěkně. Letos akce proběhla 22.dubna v Industře a obohatila mě o několik deka a následující poznatky:

když budeš ten den do pěti do rána péct, spát jen tři hodiny a průběžně ochutnávat všechny části připravovanýho dortu, nebude ti moc dobře už na začátku
když sníš čtyřiadvacet vzorků cupcaků, bude ti ještě míň dobře než na začátku
chodit mezi lidi a potkávat kamarády je docela dobrej nápad, život pak má trochu smysl
dobrej nápad je taky vyčistit si čočku na mobilu; nebudeš pak mít tak hnusný fotky
psát ‘reportáž’ se čtrnáctidenním zpožděním není vůbec dobrej nápad, protože si sotva budeš pamatovat, žes tam byl, natož co se dělo a který cupcaky jsou který. Obzvlášť jsi-li notorický bezmozek jako tady yours truly.

Vo co teda go, jo. Přihlásíš se jako pekař, nebo jako ochutnavač. Pekařů bylo 24, tedy tolik bylo i vzorků k ochutnání. Ochutnávají jak ochutnavači (=lišáčtí účastníci, kteří se necítí na to, aby předvedli vlastní skills, ale rádi stráví odpo kritizováním cizí tvorby, že, Kači), tak pekaři, a to letos poprvé pomocí nejvíc vychytané aplikace z pera (klávesnice?) Verčinýho boyfrienda. Hodnotí se ve dvou kategoriích – chuť a vzhled – a na stupnici 1-6 bodů. Pak se to všechno vyhodnotí v těch kompjutrech a voilà máme vítěze! Vítězové jsou taky vyhlašovaní dvojmo a to z hodnocení veřejnosti a z hodnocení odborné poroty. Did I mention že jsem odborná porota? Jo, prej jsem odborná. Well, I don’t know about that, nicméně vyhrála jsem minulej ročník podle tehdejší odborné poroty (to jsem taky neříkala?) a tak jsem se stala tou letošní. Teda společně se slečnou, co minule vyhrála podle veřejnosti, a s queen pořadatelkou herself, samozřejmě! Z této odpovědnosti ovšem vyplynuly povinnosti, jako reprezentativně postávat vedle Verči při oznámeních a vyhlašováních, okamžik čiré hrůzy, když jsem měla sama kohosi vyhlásit a uslyšela jsem svůj hlas v mikrofonu, a kupa skvělejch fotek, který jsem tušila okamžitě, jak jsem na to pódium vystoupala: fotek zespoda. aka podbradek podbradek podbradek a někde mezi nima zbytek Zuzky (literally #firstworldproblem in so many ways – stěžuj si, žes někde stál, protožes předtím něco vyhrál, a zjevně moc nestrádáš, protožes nastřádal tuku na tři podbradky).

Když jsem u toho stěžování si, pojďme si říct, že naládovat do sebe čtyřiadvacet kusů sladkýho pečiva… zní to jako dream come true? Not so much. Zní to asi jako dost divná věc, na kterou si stěžovat. Slovy tety Kateřiny – darovanému koni na zuby nehleď, že, ale stejně tak by teta určitě souhlasila, že všeho moc škodí. Tady jsme taky všichni začínali nadšení, ale za chvilku už bylo nutný to prolívat vodou a v poslední čtvrtině jsme to tam s holkama už vyloženě tlačily v sebezapření. Přijde mi proto docela cool, že na prvních příčkách se umístily i cupcaky, který jsme ochutnaly jako úplně poslední a předpředposlední. Ale nemusíte se rozčilovat – jednak se bodovalo průběžně, takže žádný “no jasný, to jste si je pamatovaly nejlíp” a jednak každej hodnotil v jiným pořadí, takže co pro nás byly poslední, pro někoho byly první a pro někoho desátý. Naopak si říkám, že musely být extra dobrý, jestliže jsme je kladně vyhodnotily i v závěru té odyseje.

Koukám, že jsem se možná trochu moc rozkecala, tak asi abych podala taky nějaký konstruktivní info a šla metelesku blesku. Minulej ročník byl podstatně menší, takže kudos organizátorce za perfektní organizování, super prostory, plynulej chod a bezchybnou aplikaci, kolem které jsem byla předem dost skeptická a která všecko oproti loňsku (teda 2015) usnadnila a urychlila. No a cupcaky? Well, since you ask: domnívám se, že dobrej/úspěšnej cupcake se od těch méně dobrých a méně úspěšných liší tímto:

těsto je vláčný, ne suchý, ale kyprý, ne hutný (pokud nemíříte na brownies obviously)
krém není brutál máslo, pokud to nemá autor vychytaný, že to tam zrovna chuťově nejlíp sedí
na ochutnávací porci nepatří lupnout celá malina, pokud cupcake v originále nesestává jednoduše z kopce malin. Zabije to chuť všeho ostatního, protože malina je dobrá, jasný, ale snědla jsem i něco jinýho? Jak chutnal krém? Jak těsto? I don’t know. Postupně jsme všechny ty nepřiměřený dekorace sundávaly, abychom se dopracovaly k tomu, co vlastně autor upekl.
zdobení se dá jíst. Pokud vidím tři různý košíčky, svícen a zlatý prasátko, nenadchne mě to, spíš si říkám, kam to budu všechno odkládat.
vypadá to jedle, ne jedovatě a ne umělohmotně.

Samozřejmě jsou výjimky a úplně samozřejmě jsou to moje osobní kritéria, se kterýma nemusíte souhlasit. Myslím ale, že v českým prostředí a pokud mají lidi vkus, jsou to kritéria poměrně obecně sdílená. Narozdíl od američanů kupříkladu, kde mám fakt zkušenost, že vždycky sáhnou po buttercreamu, víc barev víc adidas a vkus je four letter word (hahaha hele ono to je fakt four letter word. anyways. považujte mé příspěvky za lowkey vzdělávací program a vygooglete si four letter words, tápete-li).

Nebudu (a ani nemůžu, protože si vůbec nic nepamatuju) hodnotit jednotlivý výtvory, ale pogratuluju všem účastníkům, že to vůbec zvládli absolvovat, je to makačka! A děkuju za inspiraci! A see you příště, kdy už odborní budou jiní a já se budu plížit mezi “veřejností”.

Hej! To by bylo pro tuto chvíli z mé strany vše a já děkuji za pozornost! Chcete pořádný fotky? Chcete víc info? Chcete vidět podbradky v akci? To vše na: http://www.zghettablog.cz/2017/04/cupcake-cup-brno-2017-akce.html

A já se zde snad někdy v dohlednu opět literárně zrealizuju.